Pohled z hotelu Velká Klajdovka

Brno a 2. světová válka

klikni pro zvětšení!


Nic nemůže válečnou dobu zachytit lépe než vzpomínky pamětníků.

I když obsahují spoustu nepřesností, a mnohdy v nich nejsou podchyceny dokonce ani všechny události místního významu, mají pro nás všechny, kteří jsme naštěstí válečnou dobu sami neprožili, nesmírně vypovídající hodnotu. Zmiňují hrdinství i zbabělství předešlých generací, jejich bolesti a strasti, naději a víru v normální poválečný život.

Na tomto místě uvádíme dvě vzpomínky od F. Piálka; víte-li o nějakých dalších, uvítáme, když nám o nich dáte vědět. (Texty nejsou dotčeny gramatickými úpravami a jsou ponechány v plném znění, jen byly - pro lepší přehlednost - přidány nové odstavce a odkazy na některá zmiňovaná místa)






Obsazení Brna v březnu 1939 ve vzpomínkách pana Františka Piálka

1939 – 1945

Situace, napětí i smutek přechází z konce roku 1938 v plné síle do počátku r. 1939. Ale v tomto období se ještě rozšiřuje a prohlubuje, ale i zatínají se pěsti. Lidé se přizpůsobují, ale z mnohých se stávají i udavači a zrádci.

V brněnských ulicích, vyzdobených vlajkami s hákovými kříži a státními vlajkami a oknech plných hořících svíček prochází průvody němců v bílých punčochách, dirndlech, na hlavách zelené tralaláčky plné odznaků a vyzývavě provokují.

V útvarech a hnědých košilích prochází stále skupiny ordnerů z místa na místo. Žádný neví kam, kde začínají a kde končí, ani kdy skončí. Vždyť mnozí z nich si tím i vydělávají. Do toho se vyzývavě míchají i čeští fašisté v černém oděvu a vysokých botách, zdraví německým způsobem, zdviženou rukou.

Konají se různé srazy, mládež neustále vytrubuje a bubnuje. Stále jedno a totéž. Je to trvalé a záměrné znervosňování lidí. Čas od času nastává shlukování i srážky s policií, která je úplně bezmocná, nesmí zasáhnout. Musí snášet vedle urážek i rány od Němců. Do toho se mísí vedle urážek, nadávky, křik a střetnutí pěstí, holemi i kamením. Vydrážděné obyvatelstvo se brání, ale i útočí. Jak chutná takové přátelské střetnutí jsem poznal na Náměstí, na ulici Zámečnické a ulici Masarykově. Na náměstí to bylo oko a kámen.

14. III. 1939: Do Brna přichází četnictvo a s nasazenými bodly obsazuje ulice vnitřního města a prostory před nádražím. Také místní policie je v pohotovosti. Asi 1 000 ordnerů je v pohotovosti proti policii na pokraji města od Modřic. Nasvědčuje to vážnost současné situace, neb se dnes rozhoduje o Slovenském státu. Na Slovensku došlo ke zřízení „samostatného“ fašistického státu, který byl vasalem Německa. Zakarpatskou Ukrajinu zabralo Hortyovské Maďarsko.

Odpoledne v 16. hodin odjíždí Hácha a Chvalkovský do Berlína, kde podepsali dohodu o vytvoření Protektorátu Čechy-Morava a jeho přičlenění k Německu. Bez souhlasu národa ruší se existence státu a naší vedoucí činitelé k tomu dávají souhlas. O 3. hodiny později, v v 19. hodin přestoupili první oddíly nacistických vojsk Československé hranice. Nastává rozrušení nejvyššího stupně, sledování rozhlasu a očekávání……

15.III.1939: Kolem 4. hodiny v noci v rozhlase je čten rozkaz presidenta republiky: „Německé vojsko – pěchota i letectvo – zahájí obsazení území republiky 15.III.1939 o 6. hodině. Odpor nesmí být kladen, nejmenší incident bude míti nedozírné následky a bude proti nám zakročeno vší brutalitou. Všichni velitelé podrobí se všem pokynům, jednotky budou odzbrojeny. Žádné naše letadlo nesmí opustit letiště. Žádné letadlo Německa nesmí být odstřelováno.“
Tentýž den byla okupována Praha a celé území Čech a Moravy.

Němci již brzo ráno se srocovali a čekali na výpadových ulicích /silnicích/ a s jásotem vítali německá vojska. Strhovali pouliční orientační tabule a nahrazovali je papírovými. Náměstí Svobody se mění na náměstí Hitlerovo. Ulice byly zaplaveny Němci. Čeští lidé šli rychle po své práci. Něktří obchodníci zavřely své krámy, ale museli je otevřít. Heilovalo se, mládež chodila v průvodu sem a tam, barbarské bubnování a pištce rozléhají se po ulicích. Čeští lidé musí před průvodem smekat, jinak jim civilista, který šel po chodníku vedle mládeže srazil klobouk, pokud jim neudělal něco horšího. Brno bylo najednou naprosto německé.

V noci jezdily auta a zajišťovali ty, o kterých se ví, že se nesmířili se stavem věcí, zvláště komunisty a socialisty . Svoji špinavou úlohu zde hráli také čeští jidáši.

16.III.1939: Hitler na pražském Hradě vydal výnos o protektorátu. Je to výčet celé řady povinností bez práv, končící: až na další! Podle toho výnosu české země náleží k území Velkoněmecké říše a vstupují jako protektorát Čechy a Morava pod její ochranu.

V lidech brutální okupace vyvolala hněv a rozhořčení, trpkost, ale i skleslost. Každý toužil být sám se svými zoufalými myšlenkami. ¨

Hitler vítězným pohledem z pražského Hradu prohlédl si město a potom projížděl zeměmi, aby si prohlédl, jaká kořist se mu dostala do rukou.

17.III.1939: V dopoledních hodinách přijel Hitler zvláštním vlakem do Brna z celým svým doprovodem, ve kterém byli nejvyšší němečtí funkcionáři. Z nejznámějších to byli: velitel okupačních vojsk u nás gen. Brauchitsch, gen. Keitl, gen. List, jehož vojska obsazovala Moravu, Ribbentrop, Himmler, Deluege, který u nás od května 1942 prováděl nejzběsilejší teror, ale nechyběl tu nám tak známý Henlein.

Po 11. hodině Hitler, v poloze diktátora, v pancéřovaném autě s celým svým doprovodem projíždí: Palackého třídou, Kolištěm, Lažanského náměstím, na Náměstí svobody, Zámečnickou ulicí k nové radnici, kde bylo oficiální uvítání.

Odjezd byl: přes Náměstí svobody, ulicí Masarykovou k nádraží. Ulice, kudy průvod projížděl, byly ještě ověnčeny prapory s hákovými kříži i bez nich a zůstaly tak i na další den, bude-li se něco oslavovat. Jedině na Kolišti bylo liduprázdno a Hitler si na to posteskl.

Šel jsem do služby přes Zelné náměstí do ulice Poštovské. Narazil jsem na hustý špalír lidí, nemohl jsem přejít na druhou stranu ulice.

Ulicí Masarykovou právě projíždí auto s Hitlerem a jeho průvod. Byl jsem neslušný, služební čepici na hlavě a nezdravil jsem. Možná, že úmyslně, možná, že jsem si to neuvědomil. Ale než jsem si to uvědomil, dostal jsem po hlavě takovou, až mě úřední čepice spadla na zem. Byla to nemilá chvíle, ale hned jsem se ztratil a nečekal jsem na projití.

V té době němci se stále scházeli. Měli stále nějaké porady a apely, stále někam chodili v uniformách a bílých punčochách, s odznaky a s hákovými kříži. Ale vždy s německou zpupností a politickou omezeností. Snad to půjde tak do nekonečna..




Osvobození Brna 1945 ve vzpomínkách pana Františka Piálka

nálet

12.IV. Brno bylo bombardováno bez výstrahy.

Nálet směřuje od Tuřan a Komárova na střed města. Lidé v ulicích jsou překvapeni. V ulicích nastala panika. Na Joštově ulici byl zasažen přeplněný vůz elektrické dráhy s přívěsným vozem. Ze všeho zbyla jen ohořelá kostra a spálení lidé. A lidé zabytí a zranění. Danou situaci není možno vyjádřit slovy.

Po náletu bylo asi 400 zabitých. Elektrikou, která na Joštově ul. shořela po zásahu bombou chtěla jeti dcera Jarka. Tento vůz ji však ujel a jela proto vozem dalším. Nedojela, musela vystoupit z elektriky, nebylo, kam se schovat a letadla se stále vracela. Domů nepřicházela. Šli jsme ji hledat po nemocnicích. Nevěděli jsme co s ní je a měli jsme strach o ní.

Pozdě odpoledne přišla domů. Nesměli odejít z krytu a musela obcházet ulice, neb některé byly neprůchodné, na jiných zase byly nevybuchlé bomby.



14. až 16.IV. Večer odjíždím s celou rodinou do Hostákova, kde rodina zůstane až do osvobození. Poštou odeslané balíky s potřebnými věcmi nedošly. Železniční trať byla přerušena, most byl zničen. Tma, cesta domů po svahu a na druhé straně znovu do svahu na stanici Kralice velmi svízelná. Venku se dlouho čekalo na připojení vlaku a při tom stálý ruch ve vzduchu. Nervozita u všech. Z Vladislavy do Hostákova museli jsme jíti pěšky. Cestu jsme ztratili a chodili jsme po polích až do rána. Přitom Jarka byla po chřipce a Draha právě chřipku měla v nejvyšším stádiu.

16.IV. pondělí: ráno jsem se vrátil do Brna za stejné situace.

15.IV. neděle: Od 15.IV do 20.IV. probíhal boj o Šitbořice. Letecké útoky z děl a katuší a po několika nástupech byly Šitbořice 20, dubna osvobozeny.

16.IV. pondělí: RA za velkých obětí zlomila poslední odpor německých vojsk u Ořechova. Připravuje se obchvat Brna z jihozápadu. Nad Brnem mraky kouře z požárů. Brněnští obyvatelé přes Maloměřice, Obřany, a jiné cesty s vozíčky, kufry a baťochy s nejnutnějšími svršky utíkají do lesů. Vyučování, tisk novin, továrny, obchody, úřady a městská doprava je zastavena. To již všichni trávili noci a dny v krytech a sklepích. Nálety pokračují celý den. Chystám se do krytu a a stálé služby pohotovostní na poštovním úřadě Brno 1. Němci byli vyzváni k evakulaci Brna. Stálé nálety nad Brnem a Rosickým nádražím.

17.IV. úterý: Nálety pokračovaly. Nálet většího svazu letadel RA. V Komárově zasaženy zásoby oleje. Velký sloup dýmu z hořícího oleje táhne se nad městem. Most přes řeku Svratku na Vídeňské ulici je zničen. Němečtí pohlaváři opouští Brno. Město je osvětlováno „vánočními stromky“, raketami a požáry.

18.IV. středa: od 18. do 24IV. jsou úporné boje o osvobození Dol. Kounic – Mor. Bránic – Ivančic. Dělostřelba se den ode dne blíží. Nad Brnem záře požárů. Němci odvážejí zásoby.

19.IV. čtvrtek: V noci strašný výbuch, po něm následují výbuchy slabší. Explodovalo střelivo v Táboře pod Kaštany. Němci ničí objekty, odváží zásoby, příprava na útěk.

20.IV. pátek: Projíždějící rozhlasový vůz oznamuje“ „Dnes do 18. hodin je poslední lhůta k evakuaci Němců.“ Bojíme se, aby nás Němci z našeho krytu na poště Brno I, v Poštovské ulici nevyhnali a neobsadili naše místo. Na nádraží vojáci rozdávali cukr a obdarovaní jsou stříleni pro plenění. Zmatek kolem nádraží.

21.IV. sobota: Den je klidnější a výstřely zdánlivě slabší. Za to v noci silná kanonáda a ve vzduchu pozorovací letadla RA. hřměla. Byla zasažena plynárna a elektrárna. Všude je tma.

22.IV. neděle: Skoro úplný klid. Divíme se, co se stalo?

23.IV. pondělí: Nálet za náletem. Země se otřásala výbuchy granátů a min. Je to snad již příprava na útok? Němci táhli od Bílovic, přes Obřany k Husovicím a dále k Brnu. Železobetonový most přes řeku Svitavu u Obřan Němci podminovali. Křenová ulice a Židenice byly bombardovány. Ustala dodávka plynu, museli dnes a další noci používat náhradní světlo. Toto pro nás nebylo tak zlé jako to, že není voda.

24.IV. úterý: V noci ze 23. na 24 dubna a celé odpoledne probíhalo bombardování. Zdá se, že bitva se blíží v plné síle. Nelze rozeznat, kdo střílí a kam. Na jižní části oblohy jest velká zář. V německém útvaru, který byl ubytovaný v zadní části budovy a měl tu jistě nějaký nám neznámý úkol, nastal nějaký neklid. Obávali jsme se, že v případě ústupu bude tento útvat ničit vše a s námi se nějak vyrovná. Po půlnoci nad budovou pošty letí několik letadel, za chvíli se vrací a shazuje bomby. Budova uvnitř byla značně poškozena a při tom bylo zde několik středisek ohně. Po velké námaze střediska ohně jsme likvidovali.

25.IV. středa: Ze sklepa není možno vyjít. Celou noc a den probíhají nálety a střelba ze všech stran. Jde zřejmě již o obklíčení Brna. Vnější části Brna byly již obsazeny a celé Brno uzavřeno, až na: severní okraje Králova Pole, Řečkovice, Medlánky a Mokrou Horu. Ulicemi Žabovřesk neorganizovaně projíždějí vozatajské oddíly a ustupují části německé armády směrem k severu. Letecké útoky na prchající německé jednotky neustávají. Do toho hřmí děla, štěkají kulomety, rachotí auta a povozy. Svahy na sever a severozápad tvoří základ německé obrany. V Žabovřeskách zůstávají jen jednotky pro pouliční boje.

26.IV. čtvrtek: Celou noc a den zuří bitva. Zdá se, že je v ulicích. Brno je zahaleno v oblacích prachu a kouře. Všude se střílí, všude zuří bitva, všude dopadají granáty, tu a tam zazní salvy z katuší. Hlavní boje se odehrávají na hlavních střediscích: nádraží, náměstí Svobody, Joštova tř., okolí Lužánek, Právnické fakulty, Žabovřesky, Dimitrova ul., Královo Pole a jinde.

Prudký boj byl o Německý dům , který byl zničen Němci. Hrad Špilberk obsazený silnou posádkou odd. SS se vzdal bez boje, Rudá armáda valí se směrem k Bystrci.

Na území Žabovřesk RA vnikla třemi proudy: 1/ ze Starého Brna do Úřednické čtvrti mezi Kraví horou a Wilnovým lesem, 2/ opodél břehů Svratky od Lískovce a Pisárek, 3/ obejitím Jundrova po svazích jundrovských lesů směrem na Komín.

Nabídky volných pracovních míst v Brně: Volná místa Brno, Práce ve školství Brno

K večeru je téměř celé Brno osvobozeno. Jen část K. Pole, severní okraje, Soběšické návrší, kopec Mniší Hora, komínské Zmoly a kopec Baba u Ivanovic jsou v rukách Němců.

O Řečkovice, Medlánky a Soběšické návrší se bojovalo do 8. května 1945. Ještě po několik dní se střílely granáty: Němci: severně od Brna z lesů od Soběšic, od Vranova, z kopce Mniší hora, z Baby od Ivanovic u Brna. A mnoho dní ve dne i v noci houkaly obávané katuše.

Taková byla situace v období od osvobození Vídně Rudou Armádou – od 13.III.1945 – a postup bojů o Brno od 8.IV. do 26.IV.1945, tj. do osvobození Brna Rudou armádou.

Zůstává k zodpovězení otázka: Co jsem v této situaci udělal já?

Vedle běžných úkolů vyplývajících z dané situace a daných možností, účastnil jsem se tak jako ostatní pracovníci a občané všeobecného každodenního útěku z města do okolních lesů a pohotovosti v krytech při zajišťování bezpečnosti státních budov při náletech. Mimo to jsem dobrovolně prováděl tyto úkoly z hlediska lidského:

16.IV. až 22.IV.1945 Po náletu na Rosické nádraží 16.IV. nevrátil se ze zaměstnání můj známý Machala. Jeho manželka mě tuto zprávu sdělila příští den. Slíbil jsem jí pomoc. Obešel jsem, i když byly nálety, všechny nemocnice a místa, kde jsem předpokládal, že mohu toto zjistit. Toto však nemělo žádného výsledku. Na Rosické nádraží jsem se pro nálety nedostal. Musel jsem se vrátit a využívat při tom kráterů z předešlého i dnešního dne. Příští den, i když byla skoro stejná situace, na Rosické nádraží jsem se dostal.

Budovy, garáže, všechno rozbité. Mrtvoly na prostranství rozházené, tak jak se lidé rozběhli, hledajíce úkryt. Místo úkrytu však našli smrt! Po značném svízelném hledání a za hluku přelétajících letadel, které dalším lidem přinášely smrt, našel jsem hledaného Machalu se střepinou granátu v hlavě, v trávě u plotu.

Smutnou zprávu, i za této nebezpečné vzdušné situace, šel jsem pí. Machalové vyřídit do bytu, který byl daleko až někde v dolní části Židenic. Byt se mě podařilo najít. Druhý den na to, hledal jsem někoho od pohřební služby.

Šel jsem znovu na Rosické nádraží, celkem byl klid. Všichni zabití - pryč. Kde je hledat? Někdo mě poradil, abych se zeptal na farním úřadě v Kr.Poli. Tam jsem se dozvěděl, že Machala je pohřben v prozatímním společném hrobě, který je v polích mezi Kr. Polem a Žabovřeskami. Tam jsem také po sedmi dnech hledání, společný hrob našel a manželce to sdělil. Později, po přejití fronty byl Machala uložen do společného hrobu na Ústředním hřbitově v Brně.

Od 16. do 24.IV. jsem držel dobrovolnou pohotovostní službu v poštovním úřadě. V 10.hodin 24. jsme se rozešli.

klikni pro zvětšení!

24.- 26.IV.: Když jsme se 24.IV u poštovního úřadu Brno 1 rozešli, vrátil jsem se do domu, vzal dvě madrace a nejnutnější nutné potřeby a šel jsem do vinného sklepa Vskovič v Hlinkách. Byl zde výborný úkryt. Strávil jsem zde 2 dny a tři noci v klidu, jako by válka o Brno nebyla.

Ve čtvrtek 26.IV. brzy ráno, asi kolem sedmé hodiny, šel jsem se,tak jako jiní, na ulici k hydrantu, který je umístěn před domem čís. 94 umýt. Při umývání jsme zahlédli několik hlav vylézajících ze silničního příkopu, kteří najednou vyskočili s namířenými samopaly na nás. Byli to ruští vojáci. Vesele jsme je uvítali. Na jejich otázku: „Němci zde nejsou?“ jsme svorně odpověděli, že němců není. V tom však z oken č. 94 počala na ráz střelba. Byl to šok pro nás a snad i pro ruské vojáky. Jak slepice jsme skočili do domu č. 94 a odtud do krytu ve vinném sklepě. Němce vyjít z domu jsme již neviděli a ruské vojáky taky ne.

Asi k 10 té hodině se samopaly namířenými na nás ruští vojáci prohlíželi sklep. Při odchodu z prohlédnutého sklepa nás upozorňovali, aby jsme si dali pozor až přijdou ti druzí. Nechápali jsme toto upozornění. Pochopili jsme je však asi po hodině, kdy přijížděl od Pisárek trén. Tito vojáci prohlíželi sklepy, hledali osobní věci, jako hodinky a podobně a pití, nekonečné pití.

Jelikož nebylo jiné možnosti, stříleli do velkých, dřevěných ze kterého proudem teklo víno. Ve sklepě nastala panika, zvláště když vytékající víno nebylo k zastavení, rozlévalo se po zemi a víno po svém účinkovalo.

Vzal jsem si své věci a ze sklepa jsem odešel. Najednou v ulicích střelba, odkud a kam? Chráním si hlavu dvěma madracemi a utíkám, ale střelba neumlká. Schovat se není kam. Teprve v krajním domku na ul. Výstavní a Na nivkách dvéře rozbité. Tam jsem se choval. Tam bylo mé útočiště, snad i záchrana. Po utišení střelby, utíkal jsem domů na Křížovou ul. čís. 44.

27.IV.- 8.V. 1945.: Fronta od 26.4. do 8,5. se sice dále, ale přece pomalu posunovala k západu, severo-západu a severu. Ještě 8.V. se střílí, duní děla, pálí se s katuší i varhan, ale i z letadel. Padaly pumy z letadel na Komárov, byl protiútok Němců od Soběšického návrší, z Královopolské silnice na Husovice. Ale byl i boj o Řečkovice, kam od 27.IV. až do 8.V. dopadají německé granáty. Několik granátů dopadlo i do Žabovřesk.

Němci jsou 8.5.: v lesích severně od Brna, v lesích u Soběšic, v lesích u Vranova, na kopci Mniší hora u Bystrce, na kopci Baba u Ivanovic u Brna.

Od 26.IV. jsem přebýval v domovním krytu a byl-li ve dne klid, v bytě. Na dvoře domu byla umístěná vojenská kuchyně. Ženy se již dovedly obživit. Ale také zde byly noční návštěvy, bohaté požívání vína z blízkých vinných sklepů, dobývání se na ženy, ale i volání o pomoc.

Muží musely chodit bez hodinek, neb jinak je jistě darovali tak, jak jsem udělal já. V noci byly také nekontrolované návštěvy u bydlících němců v domě. Rád si vzpomínám na jednu takovou nekontrolovatelnou návštěvu, které jsem byl přítomen.

Důstojník mající službu, po předběžném pohovoru /byl to vůbec pohovor?/ mě žádal o zavedení do německých rodin. Jde o přechovávání zbraní. Bylo to asi v 10 hodin večer. Zjišťování skončilo asi ve 12 hod. v noci. V německých rodinách bylo rozčilení a strach.

Důstojník důsledně prohlížel vše, ale zbraně nenašel. Za to však velmi dlouho prohlížel dětské hračky a fotografie. V jedné rodině zůstal sedět nad podobenkou mladé ženy. Tuto podobenku si u rodiny vyprosil k půjčení. Za to velmi děkoval. Dole ve světnici si podobenku dal na stůl a dlouho se na ni díval. Když ráno odcházel, požádal mne, abych podobenku rodině vrátil a poděkoval za něj. Toto jednání na mě velmi citově zapůsobilo. Vždyť v podobence jistě viděl někoho blízkého, milého.

20 listopadu 1945 Rudá armáda se soustřeďovala u hlavního nádraží prošla Křenovou, Olomouckou a dále směrem na Slavkov..


zajímavosti Brna  zajímavosti Moravy  diskuze-postřehy  hlavní strana MojeBrno  Akce v Brně  Práce v Brně  HydePark 


Copyright © 2007-2015 mojeBrno